Psáno odjinud je soubor čtyř hororových novel, ve kterých nějakým způsobem vždy figurují knihy. Posedlé, prokleté a zlomyslné. V každém příběhu se setkáváme s lidmi, kterým tyto knihy znepříjemňují život. Také tu máme knihu, která je naopak ovládaná nejděsivějším dítětem široko daleko. První tři povídky shledávám jako naprosto famózní hororovou jízdu, kterou jsem si skvěle užila. Opravdu dlouho jsem z hororu nebyla tak nadšená.
Kratší forma není vůbec na škodu. Autor poskytuje dostatek informací o postavách a zároveň udržuje tíživou atmosféru. Je jasné, že něco není v pořádku, ale zatím přesně nevíme, co. Postupné rozkrývání dalších detailů příběhu nutí čtenáře číst dál. Osobně si myslím, že kouzlo hororu spočívá v budování strachu správným dávkováním a načasováním zvratů. To Ronald Malfi ovládá přímo na jedničku. Výsledný AHA! moment, kdy do sebe všechno zapadne a příběh se uzavře, přináší čtenáři pocit skutečného zadostiučinění. Jedním slovem paráda.
Výhrady mám ke čtvrté novele, kterou považuji za nejslabší část knihy. Samotný nápad – zapojit čtenáře do děje skrze jeho vlastní rozhodování, podobně jako u gamebooku – je bezpochyby zajímavý a má velký potenciál. V tomto případě se ho ale nepodařilo plně využít. Už úvod působí zbytečně zdlouhavě a než se děj výrazněji posune, uplyne poměrně hodně stran. Po třech předchozích novelách, které byly nabité zvraty a dynamikou, to bylo dost nepříjemné zpomalení.
I přes ten pro mě trochu hořký konec je Psáno odjinud kniha, kterou by žádný milovník hororů určitě neměl minout. Malfi má výborné nápady a hororovou atmosféru umí jako málokdo. Jsem velice zvědavá, čím mě překvapí ve svých dalších knihách
Z anglického originálu Ghostwritten přeložila Lucie Mikolajková. V roce 2026 vydalo nakladatelství Fobos, 456 stran.
0 comments