Vždycky si ráda přečtu beletrizovaný životopis zajímavé osobnosti, ale u této knihy musím začít malým varováním. Podtitulek „Léčitelka od Rýna - své poslání našla v pomoci lidem přírodním lékařstvím“ je trochu zavádějící. Pokud hledáte podrobný vhled do léčitelských metod Hildegardy z Bingenu, budete nejspíš zklamaní - autor se jim bohužel věnuje jen minimálně, což mě mrzelo, protože to byla zrovna oblast, která mě zajímala nejvíc. I přes počáteční zklamání se ale kniha četla velmi příjemně a lehce. Autorovi se podařilo vykreslit Hildegardu nejen jako ctihodnou abatyši, ale především jako lidskou bytost. Sledujeme její vývoj od mladé dívky, která zasvětila život Bohu, až po ženu toužící po vzdělání - tedy po něčem, co bylo v tehdejší době ženám (i v rámci církve) v podstatě zapovězeno.
Hildegarda z Bingenu pocházela ze šlechtického rodu, proto neměla problém jednat s vysokými mocenskými hodnostáři té doby. Králi Fridrichu Barbarossovi předpověděla, že se stane císařem a to se také skutečně stalo. Tím si získala jeho přízeň, která jí později otevřela dveře (a uvolnila zdroje) při zakládání vlastních klášterů. Jejich vztah se postupně změnil v přátelství a když se Barbarossa dostal do sporu s církví, Hildegarda ho v ostrém dopise napomenula, že se chová jako dítě a důrazně ho varovala před duchovní slepotou. Ve 12. století to byla pravděpodobně jediná žena, která si dovolila takto otevřeně „umravnit“ římského císaře.
Na sklonku života se před námi Hildegarda rýsuje jako moudrá a hluboce lidská osobnost. Měla neobyčejný dar odhadnout lidi. Jakmile u někoho rozpoznala talent, neváhala mu nabídnout práci a prostor k růstu. Mnoha lidem doslova zachránila život, někdy svým léčitelským uměním, jindy moudrou radou nebo prostou schopností naslouchat jejich trápení. Její cesta však nebyla dlážděná jen úspěchy. Jako žena neustále narážela na bariéry církevního světa, který jí často doslova házel klacky pod nohy. Hildegarda se ale nenechala zlomit. Váha jejích skutků byla nakonec tak nezpochybnitelná, že i církev musela uznat, že si tato výjimečná žena zaslouží hluboký respekt, nikoliv odsouzení.
Během svého života dosáhla Hildegarda mnoha velkých věcí, které by jen těžko uskutečnila bez věrné podpory svých bližních. Rázná sestra Richardis pomohla zpočátku nejisté Hildegardě najít vnitřní sílu a hlas. Podněcovala ji k tomu, aby se nebála ozvat proti nespravedlnosti, např. když mužský klášter bezostyšně inkasoval věna jeptišek a nechal je žít v bídě, zatímco si mniši užívali nadbytku. Pak tu byla Alžběta, dívka, které Hildegarda pomohla z těžké životní situace. Tuto laskavost jí Alžběta později oplatila svou věrností a schopnostmi, díky kterým ji Hildegarda nakonec jmenovala správkyní svého kláštera. A nelze opomenout ani rytíře Sigera, neúnavného ochránce, který bděl nad bezpečím kláštera i všech jeho obyvatelek.
Kniha mi sice neposkytla to, co jsem od ní původně čekala, ale i tak je to krásný historický příběh, který stojí za přečtení.
Z německého originálu Die Heilerin vom Rhein vydaného v roce 2023 přeložila Marta El Bournová.
U nás vydalo nakladatelství Ikar v roce 2026, 352 stran.
Hildegarda z Bingenu byla jednou z nejpozoruhodnější a nejvšestrannější osobností středověku. Tato německá benediktinská abatyše, léčitelka, mystička a vizionářka vynikala v mnoha oborech. Již od dětství prožívala intenzivní náboženské vize, které nazývala „odrazem živého světla“. Na pokyn církevních autorit své vize zaznamenala v řadě teologických děl, z nichž nejznámější je spis
Scivias (
Poznej cesty). Její spisy jsou ceněny pro hluboký vhled do vztahu Boha, člověka a kosmu.
Hildegarda se věnovala studiu přírody a lidského zdraví. Ve svých dílech Physica (o přírodních vědách) a Causae et curae (o příčinách a léčbě nemocí) popsala stovky rostlin, živočichů a minerálů a jejich léčebné využití. Její přístup byl na svou dobu velmi pokrokový a holistický - kladla důraz na propojení těla, mysli a duše i na význam čistoty a stravy.
Byla jednou z prvních skladatelek, jejichž jméno známe. Zanechala po sobě přes 70 písní a hudebních skladeb, které se vymykají tehdejším standardům gregoriánského chorálu – jsou velmi emotivní, melodicky bohaté a oslavují krásu stvoření. Její cyklus písní se nazývá Symphonia armoniae celestium revelationum (Symfonie harmonie nebeských zjevení).
Jako abatyše založila dva samostatné kláštery (na Rupertsbergu a v Eibingenu), což bylo v tehdejším mužském světě unikátní. Nebyla jen abatyší, ale také uznávanou rádkyní. Vedla rozsáhlou korespondenci s papeži, císaři a dalšími mocnými osobnostmi své doby, kterým se nebála otevřeně radit nebo kritizovat morální úpadek.
.JPG)
0 comments