Tim Voors je hiker z Nizozemska, který v běžném životě pracuje jako kreativní ředitel v reklamním byznysu. Po 40. roce života se mu jeho kancelářská práce začala zajídat a proto se rozhodl na chvíli vypnout. Odjel do Japonska, kde prošel poutní cestu 88 chrámů, 1 311 km dlouhou budhistickou pouť. Strávil v přírodě několik týdnů a uvědomil si, že chůze o samotě je vysoce návyková. O Pacifické hřebenovce, která měří 4 265 km a vede z Mexika do Kanady, snil od dětství, ale nikdy ho nenapadlo, že by se na tak dlouhou cestu vydal. Cesta 88 chrámů mu ale dodala odvahu, protože jí zvládl ujít za 6 týdnů bez větších problémů. A tak se Tim po poradě s rodinou, která jeho nápad podpořila, vydal na svůj vysněný americký trail. O svém půlročním dobrodružství na PCT (Pacific Crest Trail) napsal tuhle nádhernou knihu.
Pacifická hřebenovka
Turistická a jezdecká stezka na americkém západě, vedoucí z Mohavské pouště přes vrcholky stratovulkánů v pohoří Sierra Nevada až do Kanady. Je dlouhá 4 265 km s celkovým převýšením 149 000 metrů a vede přes 7 národních parků. Značení trasy probíhalo postupně od r. 1920 do r. 1993, kdy bylo dokončeno. Stezka se dá ujít za 4-6 měsíců a podle PCT Association trvá většině turistů plánování, trénování a příprava 6-8 měsíců. Průměrně cestu dokončí pouze 14 % těch, co vyrazili.
Většina cestopisů má buď jedno nebo druhé. Buď se autoři zaměřují na to, aby dalším cestovatelům poskytli co nejužitečnější informace pro jejich vlastní putování a nebo se zabývají spirituální, duchovní stránkou cesty. V knize Tima Voorse jsou tyto dvě věci hezky v rovnováze. Dozvíte se, jak to funguje na dálkových trasách, od hikerské etikety přes plány na doplnění zásob až po to, jak projít územím medvědů. Stezka důkladně prověří vaši fyzickou i psychickou výdrž. Pokud vytrváte, budete odměněni nádhernými výhledy, křišťálově čistými horskými jezery a čas strávený v přírodě pod nebem plným hvězd bude nezapomenutelným zážitkem.
Tim se ale rozepisuje i tom, jak těžké je překonat samotu, strach a celkově se naučit žít sám se sebou. Ačkoli na stezce poznal celou řadu lidí a někteří z nich se stali jeho přáteli, popisuje i výhody chození o samotě. Mozek si odpočine od každodenního shonu a má čas přemýšlet o tom, čím se běžně nezabývá. Tehdy ho napadá spousta zajímavých věcí. Je to taková introspekce vlastního života a pobyt v přírodě tomuto procesu z nějakého důvodu velice pomáhá. Bylo zajímavé dozvědět se, jak vnímá samotu někdo jiný. Pro spoustu lidí je samota něco negativního, v čem se cítí ztracení, ale dá se k ní dá přistupovat i tak, aby nám byla užitečná. Je to všechno v hlavě.
Z knihy Tima Voorse jsem fakt nadšená. Jak z obsahu, tak z formátu. Timovo vyprávění doplňuje spousta nádherných fotografií a několik jeho vlastních ilustrací podepsaných VanGO, což je Timova trailová přezdívka. Kniha je také psaná v krátkých řádcích, jak to bývá v novinách, což se výborně čte.
Sama bych se na PCT nikdy neodvážila, vím, že taková cesta by byla už hodně daleko za hranou mojí komfortní zóny. Ale baví mě číst o dobrodružstvích, která lidé zažívají na cestách a obdivuju každého, kdo se na takový trek vypraví. Chce to odvahu. Moc se mi líbí lidská pospolitost na dálkových trasách, kde jsou všichni na jedné lodi. Každý jde stezku z nějakých svých osobních důvodů a nikdo nemá potřebu házet jinému klacky pod nohy. Naopak, když čtu o lidech, kteří naprosto nezjištně nabízí zázemí a podporu úplně cizím lidem třeba jen proto, že sami tu stezku kdysi šli a někdo jim pomohl, tak teď chtějí pomoct zase oni, je to takový záblesk, že svět ještě není tak v háji, jak si někdy myslíme.
Kniha vyšla poprvé v roce 2019. Z anglického originálu The Great Alone: Walking the Pacific Crest Trail přeložila Daniela Reischlová.
U nás knihu vydalo nakladatelství Práh v roce 2021, 240 stran.