No prosim. Román o muži, který většinu času tráví nadáváním na všechno a na všechny kolem sebe. Tenhle hnidopich a mrzout roku má ve svých devětapadesáti letech pocit, že už tady toho udělal dost a rozhodne se pro dobrovolný odchod na onen svět. Osud to naštěstí zařídí úplně jinak a tak tu s námi Ove proti své vůli bude muset ještě chvilku zůstat. Protože sice udělal už dost, ale neudělal ještě úplně všechno, co měl.
Až ho poznáte, donutí vás k pláči
Neumíte si představit, co za peklo vznikne, když někdo jako Ove přijde do Applu koupit tablet. Zoufalství obsluhy poteče po lesklých bílých dlaždicích a vy budete mít co dělat, abyste svým přidušeným smíchem chudáka za kasou nevydeptali ještě víc, když už teď má chuť s brekem utéct.
Ove se prostě s ničím a nikým nemaže. Všechno má svoje pravidla, která se musejí dodržovat, aby byl pořádek, tak ho to život naučil. Nesnáší změny, je to pedant a skoro to vypadá, že nemá ani srdce. Ale on má srdce a na správném místě. Jen ho neukazuje každému na potkání.
Pozor na první dojem
Tahle knížka mě utvrdila v tom, že někdy jsem zbytečně povrchní. Ove mě od začátku rozčiloval. Byl protivný, nesnesitelný a modlila jsem se, aby celou dobu nechodil jenom kontrolovat odpadky a cedule. Dokonce jsem knihu odložila s tím, že jí dočtu, až se budu někdy nudit. Podle anotace jsem se těšila na příběh v podobném duchu jako byl Stoletý stařík, ale roztahaný začátek knihy mě dokonale otrávil. Pak se naštěstí něco zlomilo. Dala jsem mu druhou šanci a zjistila, že jsem ho odepsala neprávem. Ano, je to vztekloun a protiva, ale se srdcem na pravém místě.
Takže i já jsem skončila jako těch pár lidí, co mi o něm vyprávěli. Oblíbila jsem si ho. Ty jeho kecy vás dostanou do kolen. Ove toho sice normálně moc nenamluví, ale když něco hodí do prostoru, tak to stojí za to. Přidrzlý, cynický a ironický dědek, kterého budete zbožňovat. Jen se to musíte naučit, nesuďte podle prvního dojmu, když nebude hned dobrý. Ove je jako kindervejce - skořápka nic moc, uvnitř překvápko.
Ove x Stařík
Když srovnám Oveho se Staříkem, musím říct, že knížky se rozchází v ději, ale ve stylu psaní nacházím určité podobnosti. U obou se budete smát, budete naštvaní a možná budete i brečet, zkrátka zažijete za krátký čas velkou škálu různých emocí. A nakonec i hlavní hrdinové mají některé společné rysy - jsou to zkušenostmi ostřílení kmeti s vlastním názorem na všechno a když už dojdete do stádia, kdy je máte chuť zabít, udělají nebo řeknou něco, co vezme za srdce a donutí vás dát jim ještě šanci. Jim by to bylo samozřejmě úplně jedno, ale i tak z tohoto srovnání pro mě vychází jako vítěz Ove.
Ze švédského originálu En man som heter Ove vydaného nakladatelstvím Forum ve Stockholmu v roce 2012 přeložila Jitka Herčíková.
U nás vydalo nakladatelství Host v roce 2014, 333 stran
