Vona je temný, hluboce atmosférický román, ve kterém se Petra Klabouchová vrací na svou typickou Šumavu - divokou, magickou a nelítostnou. Stejně jako v Ignis fatuus znovu dokazuje, že drsné horské prostředí a tíha starých křivd dávají vzniknout těm nejsilnějším příběhům.
Peklo ukryté v šumavských lesích
Děj vychází ze skutečných události roku 1853, kdy šumavské osady Kozí hřbety (Cimruky, Ziegenrücke = kozí hřbety) zasáhla dlouhotrvající krutá zima, hlad a epidemie. Izolace a tvrdé podmínky postupně odkrývají nejtemnější stránky lidské povahy a nutí obyvatele bojovat nejen o přežití, ale i o vlastní lidskost. Autorka obratně propojuje minulost se současností a sleduje osudy několika generací rodiny, nad kterou visí dědictví násilí, strachu a nevyslovených tajemství. Vona tak není jen příběhem o přežití v nehostinné šumavské krajině, ale také silnou výpovědí o lidské krutosti a traumatech přenášených z generace na generaci.
Ženy bez jména a muži plní zloby
Klíčovým motivem, který dal knize jméno, je postavení žen v tehdejším světě. „Vona“ není označení konkrétní osoby. Je to výraz pro ženu, která v mužském světě nemá vlastní hlas ani identitu. Je odsouzena k absolutní poslušnosti a snášení ran osudu. Síla ženských postav se tu neprojevuje v hlasitých gestech, ale v jejich schopnosti přežít, v tiché houževnatosti a vnitřní odolnosti vůči krutosti mužů, v jejichž srdcích se usadila temnota černější než okolní lesy.
Atmosféra, která vám zalézá pod kůži
Nejsilnějším prvkem knihy je bezesporu její atmosféra. Šumava tady nepůsobí jen jako kulisa, ale jako živý organizmus - krásný i děsivý zároveň. Sníh, hlad, vlci, ticho lesů i lidské šílenství vytvářejí mrazivý pocit beznaděje, který čtenáře drží v napětí až do posledních stran. Styl psaní Petry Klabouchové je syrový, sugestivní a prostý zbytečného patosu. Zároveň píše velmi obrazně a emotivně. Některé scény jsou tak intenzivní, že místy mi bylo čtení až téměř fyzicky nepříjemné.
Literární zážitek pro otrlé
Na rovinu: tohle není čtení pro slabší povahy. Kniha obsahuje brutální scény, psychické i fyzické násilí i velice tíživá témata. Je to drsný, emočně vyčerpávající, ale stylisticky brilantní román o tom, jak snadné je pod tlakem okolností ztratit duši. Petra Klabouchová patří k absolutní špičce současné české temné prózy a pokud si vás stejně jako mě získala mrazivými příběhy Ignis fatuus či Duch Pankráce, bude pro vás tato kniha sázkou na jistotu.
Vydalo nakladatelství Host v roce 2026, 326 stran.
0 comments