Příběh začíná, když Jeho Svatost dalajlama zachrání bezbranné kotě před smutným osudem. Kočka dostane jméno Jeska. Jeska je kočkou Jeho Svatosti a je na to patřičně hrdá. Nosí čumáček pěkně vysoko, ale jako každé mládě si pochopitelně nabije kokos. Postupně získává zkušenosti a mění priority. Stává se z ní rozumná kočka a její ponaučení se dají krásně přenést i na nás dvounožce. Nevím, jestli se mi víc líbily popisy buddhistického prostředí, kde se děj odehrává a nebo jak pěkně autor personifikoval kočičí myšlení, každopádně kniha se čte téměř sama.
Kočičí pohled na svět kolem tak uznávané osobnosti, jako je dalajlama, je patřičně rozmanitý. Dozvíte se, jak probíhá běžný den v jeho paláci, získáte nový rozhled o Buddhismu a objevíte spoustu užitečných moudrých pravd. Kočky bývají gurmáni. Jeska není jiná a její výpravy za dobrotami jsou jedny z nejhumornějších částí knihy. Zajímavé mi přišly i rozhovory mezi dalajlamou a jeho hosty. Pasáží zaměřených na duchovní rozvoj člověka je v knize sice minimum, ale o to výrazněji je čtenář vnímá.
"Nebezpečí seberozvoje spočívá v tom,že vás může svést k přílišnému zaujetí sebou samým,k omámením sebeláskou a sebestřednosti."
Líbilo se mi, jak nenásilně autor v knize dovedl čtenáři přiblížit některé hlavní principy Buddhismu, když přímo poukazuje na karmický přínos laskavého chování a upozorňuje na důsledky hněvu. Co mě naopak trošku rozladilo, byla opětovně milostná kočičí zápletka. Já nevím, že to ti spisovatelé musí všude cpát. Tahle knížka je tak pěkná, že by se s klidem obešla bez toho, aby hlavní hrdinka mňoukala úžasem nad hrou svalů statného kočičáka. Možná to autor zmínil kvůli dalšímu dílu, ale i tak mi přišlo, že jí v tomto směru polidštil zbytečně moc.
Dalajlamova kočka je příjemnou oddychovkou, které nechybí humor a kterou ocení zejména citově založení lidé. A milovníci koček, samozřejmě:)
Z anglického originálu The Dalai Lama´s Cat přeložila Petra Vlčková
Vydalo nakladatelství Synergie v roce 2013, 256 stran